Obsah
Stromy
Zrození listů
Symfonie květů
Loučení
Život stromů
 |
|
| Hřbitov za vesnicí už městem změněný Jen tichem se k nám vrací a vzpomínkou zastřený. Už dávno na Dušičky věnce nikdo nepokládá Zmizela hrobů vyrovnaná řada. Kam se jen poděla ta slavná jména Jsou tu teď bez času, vzpomínek, věna. Čas paměť jak prachovkou stírá Duše se zachvěje, srdce se svírá. Nikdo už nepřijde nikdo tu nepláče Namísto ozdoby jen trávy chomáče. Poslední kříž volá k nám v mlčení bolest a chlad, naděje Vzkříšení. Větve a strom s nadějí nezlomnou, objímá kříž – věčnost zde přítomnou. V náručí stromu se ukrývá kříž Ježíšův obraz v duši je blíž. |
|
| Pohlcení |
 | |
| Trním korunování |
 |  |
| Zakulacení | Sklonění |
 |  |
| Spřátelení Bříza a smrk na louce žijí samota zlá ta je teď míjí. Smrk k bříze tiskne své větve: V objetí něčí padnu-li, vždy vím, že ve Tvé! | Rozpraskání |
 |  |
| Uvěznění | Dotýkání |
 |  |
| Vyplnění | Mlčení |
 |  |
| Osamocení | Procházení |
 |  |
| Vyhlížení | Naklonění |
 |  |
| Načesání | Rozcuchání |
 |  |
| Zrcadlení | Propletení |
 |  |
| Srdcování I. | Srdcování II. |
 |  |
| Přitisknutí I. Ve chvíli přitisknutí, kdy těla cítí něhu, leží to rozhodnutí, co nechá srdce v běhu. | Přitisknutí II. |
 |  |
| Zasnoubení Já ti prstýnek dám Já ti za něj dám svůj Lásku věrně mi přísahej Celý život při mě stůj… | Objímání Objímej mě, má panenko, objímej mě pevně. Spolu jsme tu má stařenko, dožijeme věrně. |
 |  |
| Rozzáření | Nazdobení |
 |  |
| Hořící keř Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ Odpověděl: „Tu jsem.“ Řekl: „Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ Exodus 3, 2-5 | Zazáření Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Izajáš 9, 1 |
 |
 |  |
| Strom života Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života. Genesis 2, 9 | Strom bez života |
 |  |
| jak zrno, jež hodil na brázdu kdos. Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas a k zemi se chýlí, když dospěl mu čas. Vzklíčí a roste, dá zrno a dost; jak ono na zemi jsem jenom host. Tak všichni jsme z lidí, vládce i rob; a mne život těší a neděsí hrob. V zem, jež ho vydala, schýlí se klas; – kdes v Boží zahradě vyrostu zas. Josef Václav Sládek, Selské písně a české znělky. |
|
| Sklánění | |
 |  |
| Jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká | |
Čtvero ročních období
Dvanáct měsíců, ale vlastně jen osm
17. 1. 2016
29. 2. 2016
1. 3. 2016
27. 4. 2016
30. 5. 2016
26. 10. 2016
7. 12. 2016
31. 12. 2016
Zima
Zamrzlý ostrov
Zimní a jarní květy
Dušičky
