Pohlcení

Železný kříž - mluví mlčením, bolestí, ale i nadějí. Tam na něm Kristus trpěl a umíral. Vedle rostl stromek, malinký a nevinný, A postupem času kříž pomalu vrůstal.

Na starém hřbitově stojí kříž železný Ježíšovo tělo vrostlo do stromu Nikdo už tu nepřichází, nikdo už tu nepláče Jen kříž mluví mlčením o bolesti a naději

Když se podívám na kříž, cítím jeho sílu I když se zdá, že Kristus není vidět On je tu s námi, on nás neopouští On nám dává smysl i na opuštěném hřbitově

Ježíšův obraz se více neskrýval, Dříve vidět byl snadno, nyní už není. Strom železný kříž pohltil, ale přesto Ježíš tam zůstává, skrytý v jeho dřevě.

I když se nám zdá, že Kristus není vidět, Ve skutečnosti zde zůstává. On je vždy s námi, i když se schovává, Třeba ve stromě, který pohltil železný kříž.|

Trním korunování

Zakulacení	Sklonění

Spřátelení Bříza a smrk na louce žijí samota zlá ta je teď míjí. Smrk k bříze tiskne své větve: V objetí něčí padnu-li, vždy vím, že ve Tvé!	Rozpraskání

Uvěznění	Dotýkání

Vyplnění	Mlčení

Osamocení	Procházení

Vyhlížení	Naklonění

Načesání	Rozcuchání

Zrcadlení	Propletení

Srdcování I.	Srdcování II.

Přitisknutí I.	Přitisknutí II.

Zasnoubení Já ti prstýnek dám Já ti za něj dám svůj Lásku věrně mi přísahej Celý život při mě stůj…	Objímání Objímej mě, má panenko, objímej mě pevně. Spolu jsme tu má stařenko, dožijeme věrně.

Z osudu rukou vzal jsem svůj los, jak zrno, jež hodil na brázdu kdos. Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas a k zemi se chýlí, když dospěl mu čas. Vzklíčí a roste, dá zrno a dost; jak ono na zemi jsem jenom host. Tak všichni jsme z lidí, vládce i rob; a mne život těší a neděsí hrob. V zem, jež ho vydala, schýlí se klas; – kdes v Boží zahradě vyrostu zas. Josef Václav Sládek, Selské písně a české znělky.
Sklánění

Strom života