Stromy

Zrození listů


Hřbitov za vesnicí už městem změněný Jen tichem se k nám vrací a vzpomínkou zastřený. Už dávno na Dušičky věnce nikdo nepokládá Zmizela hrobů vyrovnaná řada. Kam se jen poděla ta slavná jména Jsou tu teď bez času, vzpomínek, věna. Čas paměť jak prachovkou stírá Duše se zachvěje, srdce se svírá. Nikdo už nepřijde nikdo tu nepláče Namísto ozdoby jen trávy chomáče. Poslední kříž volá k nám v mlčení bolest a chlad, naděje Vzkříšení. Větve a strom s nadějí nezlomnou, objímá kříž – věčnost zde přítomnou. V náručí stromu se ukrývá kříž Ježíšův obraz v duši je blíž.
Pohlcení


Trním korunování


Zakulacení	Sklonění


Spřátelení Bříza a smrk na louce žijí samota zlá ta je teď míjí. Smrk k bříze tiskne své větve: V objetí něčí padnu-li, vždy vím, že ve Tvé!	Rozpraskání


Uvěznění	Dotýkání


Vyplnění	Mlčení


Osamocení	Procházení


Vyhlížení	Naklonění


Načesání	Rozcuchání


Zrcadlení	Propletení


Srdcování I.	Srdcování II.


Přitisknutí I. Ve chvíli přitisknutí, kdy těla cítí něhu, leží to rozhodnutí, co nechá srdce v běhu.	Přitisknutí II.


Zasnoubení Já ti prstýnek dám Já ti za něj dám svůj Lásku věrně mi přísahej Celý život při mě stůj…	Objímání Objímej mě, má panenko, objímej mě pevně. Spolu jsme tu má stařenko, dožijeme věrně.

Rozzáření	Nazdobení

Hořící keř Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ Odpověděl: „Tu jsem.“ Řekl: „Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ Exodus 3, 2-5	Zazáření Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Izajáš 9, 1


Strom života Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života. Genesis 2, 9	Strom bez života


Z osudu rukou vzal jsem svůj los, jak zrno, jež hodil na brázdu kdos. Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas a k zemi se chýlí, když dospěl mu čas. Vzklíčí a roste, dá zrno a dost; jak ono na zemi jsem jenom host. Tak všichni jsme z lidí, vládce i rob; a mne život těší a neděsí hrob. V zem, jež ho vydala, schýlí se klas; – kdes v Boží zahradě vyrostu zas. Josef Václav Sládek, Selské písně a české znělky.
Sklánění